Určitě každý zná nějaké veselé povídání o červotočech, zejména z dílny „Járy Cimrmana“, ale soužití s ním žádná procházka růžovou zahradou není. Vidět ho pomalu není, měří od 2 do 4 milimetrů, brouk není nebezpečný tím, že je žraví, naopak nežere, ale prokousává dřevem ony známé chodbičky. Zato jeho larva je žrout k pohledání, ale ta by bez brouka nebyla, proto nelze být ani k jednomu ze stádií lhostejný.
Červotočů jsou na světě stovky druhů, z těch známější to jsou například červotoč kostkovaný, pronikavý, spížní, skladištní, borkový, šiškový, haluzkový a další se jmény prostředí, ve kterém žijí. Takže známe červotoče zaměřené na dřevo, na potraviny, vždy je velmi neradi vidíme v spižírnách, na půdě a kdokoliv v blízkosti lidí a vlastně všude v krajině.
Rozmnožování
Červotoč se množí tzv. proměnou dokonalou. Samička naklade vajíčka a asi po čtyřech týdnech se vylíhnou bílé larvy, dlouhé asi 5 milimetrů, s hnědou hlavičkou. Larva se vyvíjí asi dva měsíce a během té doby se čtyřikrát vysvlékne. Je to většinou tak datované, že obvykle v srpnu se larva zakuklí a příštím rok na jaře se z kukly vylíhne dospělý brouk. Ten při prokousáváním líhništěm vytváří typické 2 mm široké a kulaté chodbičky. Zničit jednoduše brouky i larvy nelze, protože velmi dobře snášejí nízkou vlhkost, chlad i pod 13 stupňů C. Navíc jsou červotoči velice zdatní v rozmnožování, jeden červotoč naklade až šedesát nových vajíček, takže z mála mohou být v krátké době tisíce.
Čím červotoč škodí
Jak jsme předznamenali, brouci po vylíhnutí z kukly se dokáží prokousat obaly potravin z papíru, z plastu a dokonce proniknou i hliníkovou fólií. Naopak larvy se živí vším, co obsahuje škrob. Takže si pochutnají na starém pečivu, nudlích, na rýži i na těstovinách, neobstojí před nimi sušenky, papír, sušené rostliny, kůže atd. V seznamu druhů najdeme i takové, které požírají dřevo, ale ne živé, takže se zakusují do konstrukcí staveb, nábytku, podlah a podobně.
Ochrana
Nejlepší ochranou je tradičně prevence. Takže mějme potraviny v dózách, ve skleněných sklenicích a lahvích a je dobré je skladovat v teplotě pod 15 stupňů C. Existují také tradiční lidové metody, jako je důkladné větrání chalup, topit a nechat vnitřek místností dezinfikovat kouřem. Lidově se také radí kolem napadeného nábytku pokládat žaludy, které mají červotoči údajně více rádi, a tak se vrhnou na ně, a pak se žaludy i s červotoči spálí.
Co s napadenými potravinami
Pokud již červotoč napadne určitou potravinu, je ji nejlepší spálit. Pokud si myslíme, že ji lze zachránit, lze ji ošetřit zahřát na +60 stupňů C a nechat ji tak alespoň jednu hodinu. Naopak ji lze i zmrazit na -20 stupňů C a nechat tak týden. Likvidovat červotočů lze také chemickým postřikem pomocí reziduálního přípravku ULV technologií, např. přípravkem Ficam ULV. Nejúčinnější je ale plynová aplikace, kterou provádí ale odborný desinfekční pracovník Malé předměty je možno vyčistit od červotoče v mikrovlnné troubě, ale pozor na hřebíky a spoje, které se mohou rozklížit. Procedura by měla trvat asi půl hodiny.
Impregnace dřeva
Dřevo se při ochraně proti červotočům impregnuje přípravkem Lignofix-Eko ve formě postřiku, aerosolu, nebo injektáží. Technologický postup likvidace červotoče ve dřevě by však měla provádět odborná desinfekční firma s tím, že si sama určí postup na základě odborného průzkumu dřevěné konstrukce.
Dalšími možnosti hubení červotoče je použití chemických prostředků a gama zářením.
Ošetření dřeva chemicky
Pokud zjistíme napadení dřeva, je ho třeba očistit a následně natřít některým z hubících prostředků, například Lignofixem či Bochemitem, ale i jinými. Nejpracnější metodou je použití injekční stříkačky a stříkáním prostředků rovnou do požerových chodbiček. Jde ale o metodu velmi účinnou. Menší kusy lze namáčet, klasickou metodou je natírání. Tady se doporučuje u hrubě opracovaného dřeva jeden nátěr, u hoblovaného lépe dva. V exteriérech se má dřevo ošetřit třeba lazurovacím lakem před povětrnostními vlivy, ale také se tím brání vymývání ochranného přípravku.
Ozařování dřeva
Napadené dřevo se účinně červotoče zbavuje při ionizujícím gama záření, kdy zdrojem je radioaktivní izotop kobaltu. Provádí se to v muzeu v Roztokách u Prahy, a to i pro veřejnost. Metoda je omezená velikostí ozařovací komory, 4,5 x 4,5 metru a šířce 1,2 metru. Samotné ozařování trvá 48 hodin.
Zanechte komentář